Rozsáhlá narušení (tzv. disturbance) mají významný vliv na dynamiku lesních ekosystémů. Vzhledem k omezenému povědomí o této problematice vnášejí podobné události velkou míru nejistoty do následných hospodářských opatření v takto ovlivněných lesích. Současná situace rozsáhlých gradací podkorního hmyzu napříč jehličnatými lesy celé severní polokoule zvedla vlnu zájmu o téma disturbancí, což vede mj. ke snaze zjistit, zda a jak se les po svém rozpadu přirozeně obnoví.
Němečtí, američtí a čeští vědci včetně odborníků z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU sledovali sérii rozsáhlých a závažných narušení porostu (99% mortalita horního stromového patra) způsobených lýkožroutem smrkovým (Ips typographus) na české a německé straně Šumavy. Jejich základním cílem bylo posoudit dynamiku obnovy horských lesních ekosystémů, kde převažuje smrk ztepilý (Picea abies). Konkrétně je zajímalo, zda by kompetiční efekty (při druhové převaze smrkového zmlazení) podpořily přímou obnovu zpátky k čistě smrkovému lesu, nebo by významný vliv tak závažné a rozsáhlé disturbance přebil tyto efekty a vedl by spíše k podpoře pionýrských a listnatých dřevin. Vědci měli k dispozici rozsáhlý datový soubor z inventarizace lesa, zahrnující plochu přes 7000 ha. Každý rok po dobu patnácti let od počátku disturbance byla vyhodnocována dynamika zmlazení v podobě druhového zastoupení, hustoty a výšky u všech dřevin.
Hustota zmlazení se za deset let od narušení zvýšila pětkrát, ze čtyř set stromků na hektar v čase disturbance až na dva tisíce stromků na hektar deset let po rozpadu lesa. V procentuálním zastoupení už od počátku narušení vedl smrk, který vzešel ze zmlazení, jež čekalo v záloze ještě před rozpadem lesa, a postupně okupoval i všechny výškové třídy. Jedinou další dřevinou, která na nějakou dobu výrazně zvýšila svoji početnost, byl jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). I přes celkovou dominanci smrku byly zaznamenány kromě čistě smrkových i smíšené porosty. Oba typy porostů byly variabilní ve výšce i hustotě, byly tedy přesně takové, které přispívají k diverzifikované raně sukcesní struktuře.
„Navzdory běžným předpokladům, gradace lýkožrouta smrkového ve střední Evropě efektivně podporuje růst a obnovu smrku ztepilého i v dlouhodobém časovém měřítku. Lesy rozpadající se vlivem lýkožrouta se přirozeně obnoví i přes velkou závažnost a rozsah narušení. Proto může být přirozená obnova považována za jeden z nejefektivnějších způsobů zalesnění ekosystémů zasažených kůrovcem,“ dodává k této problematice prof. Svoboda z Katedry ekologie lesa.
Prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D. (*1977)
Vystudoval lesnictví na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Na docenta v oboru ekologie se habilitoval v roce 2009 na Fakultě životního prostředí na ČZU a profesuru získal na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU letos na jaře. V současnosti působí jako vedoucí nejmladší katedry – ekologie lesa – na FLD.
Zpracovala: Hana Mrhalová