Člověk již od dávných časů snil o tom létat jako pták. Po několika stoletích více či méně úspěšných pokusů si tento sen splnil a zkonstruoval letadlo. Aby ho ale mohl bezpečně pilotovat, potřebuje kromě kvalitního výcviku i pomoc ze strany dispečerů a moderních zařízení, kteří ho navigují. Proč se ale ptáci na rozdíl od člověka bez této pomoci obejdou? To bylo středem zájmu vědců z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze a německé University Duisburg-Essen.
Piloti se shodují na tom, že vůbec nejobtížnější je přistávat na vodní hladině. Přistávací manévr je náročný na kontrolu a koordinaci rychlosti, vzdálenosti a sklonu sestupu, což je nad vodní hladinou, kde nejsou žádné orientační body, nesmírně obtížné. Protože vodní ptáci létají většinou v hejnech, je nutno dodržovat i kurs přistávání – chaotické přistávání by vedlo k vážným kolizím a zraněním.
Ačkoliv směr větru je jednoznačně jedním z hlavních ukazatelů směru přistávání, a to již z aerodynamických důvodů, nabízí se otázka, co ptákům udává přistávací kurz za bezvětří. Sledování více než 3000 hejn 14 různých druhů vodního ptactva potvrdilo, že při bezvětří nebo jen za lehkého vánku ptáci preferují dosedávání na vodní hladinu v severojižní ose. Přitom vůbec nezáleží, odkud ptáci nad vodní plochu přilétli. Vliv postavení Slunce mohl být vyloučen, protože sledování proběhla v různých ročních obdobích, v 8 různých zemích světa, v různou denní dobu a i při zatažené obloze. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se tedy nabízela interpretace, že se ptáci orientují podle magnetického pole Země. Tuto hypotézu autorů potvrzují i pozorování přistávání ptáků v Kanadě a jižní Botswaně, kde je výrazná magnetická deklinace (t. j. odchylka magnetického pólu od zeměpisného pólu). I zde skýtalo magnetické pole lepší vysvětlení přistávacího kurzu než postavení Slunce.
Dále bylo zjištěno, že při přistávání nemění ptáci sklon hlavy. Protože současné hypotézy vycházejí z toho, že sídlem magnetorecepce ptáků je sítnice oka a ptáci (v případě, že letí na sever nebo na jih) tento směr vidí v podobě jakési skvrny (podobně jako vidíme stín, máme-li Slunce v zádech), lze se domnívat, že vnímání magnetického pole umožňuje ptákům kontrolovat i úhel klesání. Uvažuje se o tom, že ptáci dbají na to, aby „magnetický stín“, který se jim promítá na sítnici, zůstával, tj. byl viděn, na určitém místě vzhledem k místu, kde se jim na sítnici promítá horizont. Použití takovéhoto „sítnico-magnetického sklonoměru“ by vysvětlovalo, proč ptáci při přistávání drží hlavu poměrně rovně a v neměnné poloze. To je ale zatím jen hypotéza a záhada zvířecích magnetoreceptorů tak dál čeká na definitivní rozuzlení.
Různé výzkumy nám nezávisle na sobě dokazují, že informace, které poskytuje magnetické pole, lze využít nejen k navigaci při dlouhých přeletech a migracích, jak bylo prokázáno u poštovních holubů, tažných ptáků, lososů či mořských želv. Magnetické pole a jeho vnímání umožňuje dodržovat směr hrabání tunelů podzemních savců, udává směr pastvy skotu a jelení zvěře, synchronizuje pohyb kaprů v kádích, pomáhá liškám „vypočítat“ směr, výšku a délku skoku při myškování.
Ač sami si magnetické pole neuvědomujeme, neznamená to, že ho podvědomě nevnímáme a že nás neovlivňuje. Stejný názor sdílí i Kary Mullis (nositel Nobelovy ceny r. 1993 za objev polymerázové řetězové reakce), který našim vědcům v reakci na jejich objev magnetorecepce u skotu a jelenů napsal: „Chci vás ujistit, že studium magnetických polí není neužitečné – jen není ještě moderní, ale bude. Elektromagnetická síla je nezměrně mocnější než přitažlivost a ačkoliv ji nevnímáme, je tady. A může nést více informací než jen ‚sever‘ nebo ‚jih‘.
Ing. Vlastimil Hart, Ph.D.
Je již od dob svých studií na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze patriotem této fakulty. Během inženýrského a doktorského studia na FLD, ale i po jeho završení se věnoval práci pro svoji alma mater – nejprve jako technický pracovník děkanátu, následně coby odborný asistent Katedry ochrany lesa a myslivosti a v současné době jako její vedoucí. Mimo to má na svém kontě velké množství vědeckých prací, z nichž nejnovější se věnuje výkyvům intenzity a polarity zemského magnetického pole ovlivňujícího chování psů.
Zpracovala: Kateřina Swólová