Studie na téma okrajových porostů probíhaly již v Americe, nicméně v Evropě vzniklo pouze několik dílčích prací. Z nich je zřejmé, že struktura lesních okrajů je jiná než uvnitř porostu. Obecně platí, že je zde větší biodiverzita, větší statická stabilita (tím rozumíme schopnost odolat abiotickým vlivům – vichřici, sněhu, námraze, ohni) a větší schopnost intercepce, tedy zadržení té části srážek, která nikdy nedopadne na povrch půdy. Na druhé straně mohou být také okraje porostů silněji fragmentovány a mohou tedy snižovat celkovou plochu zalesnění.
Zkoumané plochy byly vybrané v lužních lesích z důvodu přirozenější druhové skladby, která oproti jiným porostům nebyla dramaticky změněna. Jedná se o porosty na jižní Moravě poblíž města Kroměříž plnící dřevoprodukční funkci. Stáří porostů, v nichž byly umístěny zkusné plochy, se pohybuje přibližně od 70 do 130 let. Hlavní dřeviny, které zde rostou, jsou dub letní (Quercus robur) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
Vlastní měření probíhala na obdélníkových zkusných plochách (10 x 50 m). U každého stromu se měřila tloušťka ve výčetní výšce, výška stromu, výška nasazení první zelené větve, náklon stromu a dutiny v kmeni, následně byl vypočten poměr délky koruny, štíhlostní koeficient a hustota výsadby. Hodnocena byla také přirozená obnova a keřové patro.
Výsledky výzkumu prokazují jasnou existenci hranice mezi okraji lesa a vnitřní částí porostů. Část lesa, která je ovlivněna okrajovým efektem, je pruh porostu s šířkou mezi 4 a 18 m, v průměru je šířka 8 m. Co se týká hustoty přirozené obnovy, ta je konstantní na prvních 15 metrech a pak klesá dále dovnitř porostu. Výška keřového patra se snižuje se zvyšující se vzdáleností od okraje lesa. Naopak na produkční funkci má okrajový efekt významný negativní vliv, a to hlavně na bazální části stromu a jeho objem. Hustota porostu i objem biomasy jsou zde sice větší, ale to je také příčinou zhoršené kvality dřevní hmoty.
Návrh autorů studie s ohledem na hospodaření je možnost vyjmout 8 m široké okraje lesa z intenzivního lesního hospodaření, především z důvodu horších vlastností porostu z hlediska produkce dřeva. Díky ponechání okrajů lesa se sníženým počtem zásahů lze pozitivně podpořit biodiverzitu a přirozenou regeneraci porostu.
Ing. Lubomír Šálek, Ph.D. (*1956)
Vystudoval lesnickou fakultu Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně. Od roku 1980 do roku 2004 působil v pobočce ÚHÚL. Po kratším působení u LČR jako tiskový mluvčí pracuje od roku 2007 na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze na pozici odborného asistenta.
Zpracovala: Michaela Veselá