Lovecká úspěšnost je jedním z klíčových znaků k určení zdatnosti šelem a je závislá na několika faktorech, včetně kvality jejich loveckého území. Proto bylo týmem vědců z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze a NP Šumava 10 let sledováno, v jakých lokalitách loví rysi ostrovidi a zda existují nějaké prvky, které zvyšují jejich šanci na ulovení kořisti – v tomto případě jelena lesního a srnce obecného. Prvky, které mohou ovlivnit lov, jsou např. hustota zalesnění, terénní nerovnosti, popadané kmeny, husté keře, skály atd.
Výzkum, který byl součástí česko-bavorského projektu „Výzkum ekologie rysa ostrovida a srnce obecného v horském ekosystému“, probíhal na území národních parků Šumava a Bavorský les a přilehlém okolí o celkové rozloze 4 300 km2. Zaznamenával všechny stanovištní podmínky lokalit, kde byla nalezena mrtvá jelení či srnčí zvěř a příčinou jejich úhynu bylo ulovení rysem. Polohy mrtvých zvířat byly získány díky telemetrickým obojkům, které na sobě měl rys či jeho kořist.
Veškerá získaná data byla rozdělena zvlášť pro letní a zimní období. Rozšíření srnčí a jelení zvěře je totiž v létě a v zimě rozdílné, stejně tak se sezóně liší i počet a dostupnost kořisti.
Interpretace dat ukazuje, že rys nejčastěji loví v oblastech s různorodou skladbou vegetace, která mu umožňuje sledovat pohyb kořisti a zároveň mu poskytuje dostatečné krytí. Za takové oblasti lze považovat různé ekotony*, ale i otevřená prostranství s keři či vysokou trávou, vysoké lesy s popadanými kmeny, náletovým porostem atp.
Ačkoliv studií věnujících se pochopením životních podmínek konkrétního druhu bylo již provedeno mnoho, v případě rysa ostrovida je toto ale teprve první studie zabývající se tímto problémem do hloubky. Díky informacím z ní vyplývajících by bylo možné navrhnout změnu lesního a zemědělského hospodářství tak, aby zůstala zachována pestrá skladba lesa i lesního porostu, kterou tato největší a nejohroženější evropská kočkovitá šelma potřebuje k lovu. Jak to už ale bývá, ne každý výzkum byl uveden do praxe – ať už z důvodů hospodářských, legislativních, nebo jiných. A to je škoda, neboť by jistě pozitivně ovlivnily šance na přežití nejednoho zvířecího či rostlinného druhu.
* Ekoton = okrajové společenstvo vznikající na hranicích dvou různých společenstev – např. okraj lesa a počátek louky.
Elisa Belotti
Elisa Belotti je doktorandka České zemědělské univerzity, vystudovala bakalářský a magisterský program Ekologie živočichů a ochrana přírody na Universita degli Studi di Parma v Itálii, nyní spolupracuje se Správou Národního Parku Šumava v rámci mezinárodního projektu „Výzkum ekologie rysa ostrovida a srnce obecného v horském ekosystému“.
Zpracovala: Kateřina Swólová