Nejrozšířenější dřevinou v Západních Karpatech je jednoznačně smrk ztepilý (Picea abies) – jeho výskyt je v těchto horských oblastech přirozený. Víme však, jaké ekologické faktory nejvíce ovlivňují výškový přírůst smrčin? A do jaké míry? Díky studii, na které pracoval tým Ing. Bošeľy z FLD, se můžeme podívat, co v těchto podmínkách růst ovlivňuje.
Produkce dřeva je v hospodářských lesích jednou z nejdůležitějších funkcí. Na zásobu porostu působí několik faktorů, hlavním z nich je výškový přírůst. Pochopení vztahu mezi ekologií stanoviště a výškovým přírůstem se tak stalo hlavním předmětem výzkumu vědců z FLD.
Pro své bádání využili sběru dat z Národní inventarizace lesů na Slovensku. Hlavní závislou proměnnou se stala průměrná výška 20 % nejvyšších smrků v celých Západních Karpatech. Ta byla následně dávána do souvislosti s lokálním klimatem, obsahem půdních živin a kyselostí substrátu.
Vědci vytvořili modely růstu horní výšky (určené podle nejtlustších stromů v porostu), ta je považována za nejlepší ukazatel, který je ovlivňován pěstební činností. Díky tomuto modelu se podařilo objasnit bezmála 80 % příčin, které ovlivnily výškový přírůst. Smrk je dřevina citlivá na změny koloběhu živin, proto měl také tento faktor významný vliv na výsledky. Konkrétně v případě, kdy byl nižší poměr uhlíku a dusíku, došlo ke zvýšení výšky o 3–5 m. Stejného efektu je možné dosáhnout zvýšením kyselosti půdy ze 7 na 4. Jednoznačně největší vliv pak má délka vegetačního období – v této práci chápána jako počet dní s teplotou nad 5 °C. Rozdíl horních výšek porostů může být podle počtu těchto dnů až 10 m.
Díky prokázané skutečnosti, že ekologické faktory takto dramaticky ovlivňují výšku smrku, byly coby závěrečný výstup studie vytvořeny rastrové mapy. Ty znázorňují místa s nejvhodnějšími přírodními podmínkami a mohou tak posloužit k efektivnějšímu plánování v hospodářské úpravě lesa.
Bošeľa, M., Máliš, F., Kulla, L., Šebeň, V., Deckmyn, G. 2013: Ecologically based height growth model and derived raster maps of Norway spruce site index in the Western Carpathians. Europen Journal of Forest Research 123: 691–705.
Ing. Michal Bošeľa, Ph.D.
Ing. Michal Bošeľa, Ph.D., (*1981) vystudoval Technickou univerzitu ve Zvolenu. Doktorát z lesnické typologie získal v roce 2011 na téže univerzitě. V současnosti pracuje v Národním lesníckem centru jako výzkumný pracovník a současně působí na Lesnické a dřevařské fakultě ČZU v Praze jako pedagogický a výzkumný pracovník.
Zpracovala: Michaela Veselá