Přirozenou obnovu bukových porostů ovlivňuje nespočet faktorů. Mezi nejvýznamnější však patří zápoj, tedy vzájemný dotyk a prolínání korun obnovovaného porostu, s ním souvisejí i světelné podmínky. Neméně důležité jsou pak i půdní podmínky a také množství mrtvého dřeva. Optimální podmínky pro vznik nové generace bučin zkoumali vědci z Fakulty lesnické a dřevařské pod vedením Ing. Bílka.
Území, na němž výzkum probíhal, leží v Národní přírodní rezervaci Voděradské bučiny. Rezervace byla založena již v 50. letech minulého století a nacházejí se tu zbytky přirozených bukových porostů. Buk lesní (Fagus sylvatica) je nejrozšířenější listnatá dřevina v České republice. V minulosti bylo však jeho zastoupení až pětinásobně větší. Samotná studie probíhala na dvou trvalých zkusných plochách o velikosti 1 ha, v nichž byly zahrnuty další menší plochy reprezentující podmínky pod plně zapojeným mateřským porostem. Nejdůležitější faktor, kterým se plochy lišily, byly velikosti světlin, které je pozitivně či negativně ovlivňovaly.
Charakteristiky zmlazení, přízemní vegetace, mrtvého dřeva, hustota náletu v různých výškových třídách a vlastnosti dominantních buků v přirozené obnově byly dávány do souvislostí s vlhkostí půdy a právě světelnými podmínkami. Světlo je velmi podstatným faktorem pro růst rostlin, proto byly světelné charakteristiky odvozeny z hemisférických fotografií, které vznikají za pomoci speciálního širokoúhlého objektivu tzv. rybího oka, jež dokáže zobrazit úhel až 180°. Buk je dřevina dosti tolerantní k zástinu, avšak výsledky ukázaly, že největší pokryvnost a hustota semenáčků se nachází v malých světlinách. Naopak nejmenší hustota semenáčků byla pod zapojeným porostem, kde jsou světelné podmínky pro přežívání a odrůstání semenáčků nedostatečné. Ve větších světlinách byla největší překážkou pro zdárnou obnovu konkurence bylinné vegetace, zejména třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos). Při severním okraji velkých světlin byla zjištěna největší míra přímého slunečního záření, nejnižší vlhkost půdy, a tedy celkově horší podmínky pro odrůstání bukového zmlazení.
Praktickým výstupem studie je doporučení lesnické praxi. Ta by při maloplošné obnově měla respektovat zjištěné zákonitosti, tedy produkovat relativně malé světliny, kde jsou zaručeny optimální světelné podmínky a nízká míra konkurence přízemní vegetace. Jejich další rozšiřování při obnovní těžbě by nemělo vzhledem k výše uvedenému postupovat severním směrem.
Ing. Lukáš Bílek, Ph.D. (*1978)
Vystudoval lesnictví na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Doktorát z pěstování lesa získal v roce 2009 a od té doby zde působí jako pedagog.
Zpracovala: Michaela Veselá