Tuhle otázku si dnes a denně pokládají stovky lidí z řad odborné i laické veřejnosti. Tito titěrní živočichové mající na svědomí množství suchých lesů jsou obdařeni zajímavou formou komunikace. Během evoluce dovedli dorozumívání téměř k dokonalosti a stali se vzorovým příkladem hmyzu, k jehož případnému hubení se využívají návnady „s vůní feromonů“. Odborníci z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity si stanovili praktický cíl – porovnání účinnosti dvou typů feromonových odparníků ECOLURE používaných v ochraně lesa pro snižování početních stavů lýkožrouta smrkového.
Přemnožení lýkožrouta smrkového (Ips typographus, lidově kůrovec) je známým fenoménem postihujícím smrkové lesy v celé Eurasii. Populační gradace bývají spojovány s katastrofálními událostmi typu větrných kalamit jako například orkán Kyrill, který v lednu 2007 zasáhl i území naší republiky. Obzvlášť smrkové porosty postižené těmito disturbancemi představují pro kůrovce vhodné prostředí s dostatkem potravních příležitostí. Na těchto stanovištích totiž nemusí vést dramatický souboj s obrannými mechanismy zdravých stromů, které produkují dostatečné množství pro kůrovce jedovaté pryskyřice. Své pojmenování „kůrovec“ nezískal náhodou. Název totiž odráží způsob jeho života, který z velké části tráví zavrtaný pod kůrou, kde si nejen hloubí chodbičky a komůrky, ale také produkuje již zmíněné agregační feromony. Právě tyto feromony zprostředkovávají komunikaci v rámci druhu i na značné vzdálenosti – díky nim jsou lákáni partneři či je zajišťována synchronizace náletu na oslabený strom. Dnes máme již o těchto biologicky aktivních látkách značné znalosti, jež mohou být využívány při výrobě feromonových odparníků. Ty obsahují tři hlavní komponenty feromonu lýkožrouta smrkového, z nichž klíčový je cisverbenol. Na trhu je k dostání několik typů těchto odparníků lišících se typem obalu či garantovanou účinností.
V rámci této studie byl porovnáván běžný (ECOLURE CLASSIC) a celosezónní (ECOLURE MEGA) feromonový odparník. Dvacet párů feromonových pastí bylo rozmístěno ve smrkových hospodářských lesích nedaleko Písku. Experiment byl zahájen 1. května a trval přibližně 133 dní. Tato doba představuje prodlouženou účinnost celosezónního odparníku, která by měla být 18–20 týdnů. Zatímco od tohoto odparníku bylo použito jen jedno balení, u běžného, který by měl plnit účel po dobu 5 až 6 týdnů, proběhla výměna třikrát. Kontrola pastí byla prováděna vždy po 10 dnech až do 10. září.
Po jedné sezóně čítalo všech 40 feromonových pastí celkem 179 477 jedinců, z nichž 32 % bylo chyceno do pastí naplněných celosezónním pesticidem a 68 % do pastí obsahujících běžný pesticid. Již na první pohled je tedy zřejmé, že běžný odparník obstál výrazně lépe. Z výsledků dále vyplynulo, že během roku se vyskytly dvě generace kůrovců – první na jaře kolem 20. května a druhá v létě kolem 12. července. Tento dvougenerační cyklus je typický pro podmínky lesů středních poloh, ve vyšších polohách se setkáme spíše s jednou generací do roka, příčinou jsou nižší teploty, a tedy kratší sezóna. V prvotní fázi pokusu nebyly rozdíly v množství zachycených jedinců tak výrazné, ovšem již po 10 dnech celosezónní odparník začal poměrně rychle ztrácet svou účinnost, která byla po letním – druhém – rojení již téměř mizivá.
Jednoznačně se dá konstatovat, že se v porovnání s celosezónním odparníkem více osvědčil běžný odparník. Zde vyvstává otázka, má-li při hubení lýkožrouta smrkového vůbec smysl používat celosezónní odparníky. V souvislosti s tím je důležité si uvědomit, že ne veškeré oblasti jsou dobře přístupné. Těžký terén někdy značně zhoršuje dostupnost a ne vždy je v lidských silách každý týden zajišťovat kontrolu pastí. Proto do těchto lokalit může být vhodně zvolenou variantou celosezónní odparník, který by ovšem měl být vyměněn dříve než za 50 dní. Výsledky této studie přináší poznatky, které mohou být aplikovány po zvážení všech faktorů včetně ekologických i v běžné lesnické praxi. Při výběru vhodného prostředku bychom totiž mohli být lehce dezorientováni slibem prodlouženého účinku. Fakta uvedená v tomto článku nám mohou otevřít oči během takového rozhodování, jakým typem ECOLURE naplnit pasti ve svém lese, ve kterém chceme efektivněji hubit lýkožrouta smrkového.
doc. Ing. Oto Nakládal, Ph.D. (*1980)
V roce 2003 odstartoval svou kariéru na Fakultě lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze jako student Lesního inženýrství, následně zde pokračoval doktorským studiem a v roce 2012 na stejné půdě získal i docentský titul. Své alma mater zůstává věrný až do současnosti a na nynější Katedře ochrany lesa a entomologie působí jako docent a vyučuje především entomologii. V rámci svého výzkumu se věnuje problematice taxonomie hmyzu, z čistě lesnického hlediska do oblasti jeho zájmu spadají převážně kůrovcovití a bekyně mniška.
Zpracovala: Martina Feriancová