Ledacos už víme o troubení slonů, štěkání psů či ržání koní, nikdy nás však neučili, jak dělají nosorožci. Vedle čichového vnímání jsou hlasové projevy většinou nejdůležitějším způsobem komunikace savců. U nosorožců byly dosud popsány jen základní znaky komunikace, přestože nosorožci tuponosí mají nejvyvinutější sociální systém a tím pádem také nejširší hlasový repertoár ze všech druhů nosorožců.
Vzhledem k extrémně vysoké ohroženosti vyhynutím jsou studie nosorožců stále aktuálnějším tématem. Autoři, mimo jiné i z Fˇakulty lesnické a dřevařské ČZU – Katedry myslivosti a lesnické zoologie, se rozhodli rozšířit dosavadní poznatky a ve svém výzkumu se věnovali kontaktnímu volání dvou druhů bílých nosorožců – nosorožci tuponosému a nedávno odlišenému nosorožci Cottonovu.
Nosorožci Cottonovi jsou v současnosti na pokraji vyhynutí. V době výzkumu přežívalo v zajetí (ve volné přírodě již vyhynuli) pouze 7 jedinců! Nosorožci tuponosí jsou na tom o poznání lépe (20 000 jedinců ve volné přírodě), nicméně jejich populace je ohrožena rozsáhlým pytlačením. Ročně za účelem získání rohu zahyne až 1000 kusů. Hlavním úskalím záchrany nosorožce Cottonova je jeho extrémně nízká schopnost reprodukce v zajetí, jejíž příčiny nejsou dostatečně známé. Některé studie poukazují na možný vliv právě složitých sociálních vazeb, jež nedovolují páření mezi zbývajícími jedinci. Studium vzájemné komunikace může být zvláště užitečné k pochopení vzájemných interakcí nosorožců a mohlo by na poslední chvíli pomoci se záchranou téměř vyhynulého druhu.
Vlastní výzkum probíhal v různých zoologických zahradách Evropy včetně ZOO Dvůr Králové a také v jihoafrických rezervacích. K nahrávání hlasových projevů nosorožců sloužil směrový mikrofon a získané nahrávky byly následně analyzovány speciálními programy pro bioakustickou analýzu. Zaznamenána byla délka trvání jednotlivých volání, jejich frekvence či počet nádechů a výdechů. Oba druhy nosorožců mají ojedinělý hlasový projev tvořený sérií sípavých až kvičivých zvuků. Autoři zjistili, že jejich volání obsahuje specifické informace lišící se jak mezi oběma studovanými druhy, tak i mezi konkrétními jedinci. Na základě tohoto volání lze identifikovat jednotlivé jedince, podobně jako kriminalisté identifikují hlas podezřelého. Odlišnosti byly nalezeny i v závislosti na věkové kategorii či sociálním postavení ve skupině. Volání vydávané v izolaci obsahovalo více elementů než při vizuálním kontaktu se zbytkem skupiny, stejně tak se samci v přítomnosti konkurenta ozývali jinak, než když byli ve stádu jediní.
Lepší pochopení komunikace nosorožců má potenciální praktické využití pro jejich management a záchranu. V současné době autoři analyzují další terénní data a pomocí playbacků z reproduktorů testují, zda rozdíly identifikované v nosorožčím volání vnímají nosorožci stejným způsobem. Bílí nosorožci jsou v zajetí často chováni jednotlivě nebo jen v párech, ačkoli se oproti ostatním druhům nosorožců vymykají svou tendencí sdružovat se do skupin. Podle výzkumníků by upravené playbacky jejich nahrávek mohly sloužit k sociální stimulaci takovýchto zvířat v ZOO. Samci, kteří by slyšeli hlasy cizího samce, by se tak mohli po dlouhých letech „osamění“ znovu aktivovat a podobně hlasy neznámých samic by mohly probudit jejich sexuální aktivitu. Bohužel, od ukončení uváděné studie uhynul další jedinec nosorožce Cottonova, Suni. Súdán a Angalifu se tak stali posledními žijícími samci téměř vyhynulého druhu a zároveň jeho poslední nadějí.
Jak tedy dělají nosorožci? Volají? Nejspíš o pomoc…
Mgr. Richard Policht, Ph.D.
Po zkušenostech z různých ZOO vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2008 působil na ČZU na tehdejším Institutu tropů a subtropů, později pak na Katedře myslivosti a lesnické zoologie na Fakultě lesnické a dřevařské. Zabývá se behaviorální ekologií a bioakustikou, jeho hlavním zájmem jsou způsoby komunikace zvířat, především informace zakódované v akustických signálech a jejich rozpoznávání.
Zpracovala: Jitka Krykorková