Nikoli Ota Pavel, ale vědci z FLD a FŽP ČZU se zaměřili na to, kdy a za jakých podmínek přechází zvěř přes silnici na červenou. Předmětem výzkumu bylo zjistit zákonitosti incidence nehodovosti motorových vozidel s divokou zvěří.
V České republice je poměrně vysoká fragmentace krajiny. Vzhledem k celkové míře urbanizace a průměrné hustotě zalidnění lze u nás jen stěží hledat regiony bez negativního vlivu silniční dopravy. Tedy i lokality, kde by mohla zvěř migrovat bez jakéhokoli rizika kolize s dopravními prostředky.
Kdy je tedy pro zvěř nejbezpečnější přecházet silnice?
Zimní měsíce patří v lese k obdobím klidu, silnice jsou prázdnější, a tak je logicky i méně smrtelných nehod. S jarem však přichází vyvádění mladých jedinců, a tedy i hledání nových teritorií. K tomu se přidává zvýšený turistický tlak v krajině. To vše má za následek „nejkrvavější“ měsíce na českých tazích. Velké rozdíly jsou i v závislosti na denní době. Na běžných silnicích dochází k největšímu počtu nehod za rozbřesku a soumraku, což je nejen doba pro řidiče nejméně přehledná, ale také období největší aktivity zvěře. Odlišná je situace na dálnicích. Souvislé kolony hučících aut působí na zvěř jako bariéra, a tak se přes ně během dne téměř nevydají. Proto je zde nejvíce nehod v noci, kdy se intenzita provozu přeci jen trochu sníží. Pro úplnost dodejme, že populace savců jsou vystaveny vyššímu tlaku v důsledku rozdrobení jejich areálů silnicemi než samotnými úmrtími pod koly smrt(d)ících strojů.
Výsledky podobně zaměřených studií mohou posloužit při odhalování nejrizikovějších míst a prostředí obecně, což by mělo vést k návrhům účinných preventivních opatření, jakými jsou např. značky, omezení rychlosti, pachové odpuzovače či přechody pro zvěř s návaznými ploty coby sběrači.
Srncům to vše bohužel vysvětlit nedokážeme, ale můžeme se nechat překvapit, zda evoluce ještě za našich životů naučí zvěř migrovat převážně v pravé poledne a nejlépe v únoru.
Ing. Tomáš Kušta, Ph.D.
V roce 2007 vystudoval obor Lesní inženýrství na Fakultě lesnické a environmentální. V roce 2011 dokončil postgraduální studium na Katedře ochrany lesa a myslivosti Fakulty lesnické a dřevařské, kde v současné době působí jako vědecký pracovník se zaměřením na ekologii, etologii a management zvěře.
Zpracoval: Jiří Lehejček