Vliv magnetického pole na život organismů je v poslední době diskutovaným tématem v médiích a v minulosti se mu věnovala i naše rubrika. Z trochu jiného úhlu pohledu se na něj zaměřila v rámci své doktorské práce Tereza Kolbabová z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.
V tomto projektu, který je součástí širšího programu magnetobiologického výzkumu vedeného prof. Hynkem Burdou, vědce zajímalo, jak extrémně nízkofrekvenční oscilující magnetické pole (jaké je např. pod vedením vysokého napětí) ovlivňuje sekreci melatoninu (lidově „spánkový hormon“). Je to otázka nanejvýš aktuální, jelikož rušení zemského magnetického pole vedením vysokého napětí, fyzikům známý jev, bylo v posledních desetiletích stále častěji diskutováno epidemiology coby rizikový faktor pro vznik rakoviny (zejména rakoviny prsu a dětské leukémie) a farmáři již léta podezřívají vedení vysokého napětí nad pastvinami ze snížení užitkovosti a kondice svých krav. Souvislost není známa, ale vysvětluje se snížením produkce melatoninu, přičemž melatonin je významný antioxidant (podobně jako např. vitamín C a E), a tím možná i potlačuje rakovinné bujení. Druhá hypotéza vychází z toho, že narušení magnetického pole nějakým způsobem (za účasti melatoninu) narušuje přirozený biorytmus, což v důsledku vede opět k narušení některých základních životních funkcí a k snížení obranyschopnosti organismu a zvýšení nemocnosti. Třetí hypotéza pak předpokládá, že oscilující magnetické pole v době spánku (klidu, nehybnosti) podává mozku chybné hlášení, že se hlava otáčí, což ale rovnovážné ústrojí nepotvrzuje, a v důsledku této konfliktní smyslové informace dochází k tzv. vegetativním poruchám, podobně jako když rovnovážné ústrojí a zrak poskytují nesouhlasné informace (pocity z plavby na rozbouřeném moři, jízdy na kolotoči či vnímání rychlých stroboskopických změn světel a stínů jsou čtenářům jistě známy).
I na tyto závažné otázky měla představovaná studie vrhnout více světla. „Studie byla prováděna na přibližně měsíc starých telatech rozdělených do testované a kontrolní skupiny. Pro zvířata nebyl pokus nijak stresující. Pokusná skupina byla umístěna do běžně používaných boxů, které byly z vnější strany ovinuty cívkou, s jejíž pomocí byly simulovány změny zemského magnetického pole pod dráty vysokého napětí. Těmto telatům byly v pravidelných intervalech odebírány sliny pomocí speciálních tamponů,“ říká Tereza Kolbabová z FLD ČZU v Praze. Ve specializované laboratoři pak byla stanovena koncentrace melatoninu ve slinách. Nedostatky některých předchozích experimentů zabývajících se touto problematikou měly být odstraněny nadstandardní délkou pokusu (35 dní) a dvojím opakováním (léto a zima). V popsaném období byla telata vystavena magnetickému poli (50/60 Hz), přičemž byly sledovány hladiny melatoninu v jejich krvi.
Výsledky jsou zásadní, jelikož dokázaly mj. vysvětlit nekonzistenci předchozích experimentů, které vliv ročního období, resp. délku fotoperiody zanedbávaly. Ukázalo se totiž, že velmi závisí, v jakém ročním období studie probíhá. Zatímco v zimě má oscilující magnetické pole na tvorbu melatoninu výrazný inhibiční účinek podobně jako světlo, v létě měla ale nečekaně a paradoxně pokusná zvířata naopak hladinu tohoto hormonu v krvi vyšší než kontrolní vzorek.
Jak tomu obvykle u biomedicínských experimentů bývá, množství nových otázek je větší než nalezených odpovědí. „Délka fotoperiody se v našem pokusu ukázala jako klíčový faktor tvorby melatoninu, a jelikož tento ukazatel úzce souvisí i s tvorbou serotoninu, biologicky aktivní látky, jejíž nedostatek se podílí např. na vzniku depresí, poruch spánku apod., chtěli bychom v další práci zaměřit naši pozornost právě na tuto látku, která se uvolňuje během světelného dne,“ dodává ke studii Tereza Kolbabová.
Ing. Tereza Kolbabová
Je studentkou doktorského studia na katedře myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU, kde se zabývá smyslovou ekologií savců.
Zpracoval: Jiří Lehejček