Dendrochronologické vzorkování s pomocí ručního přírůstkového vrtáku je u dřevin mírných lesů běžnou praxí. Jinak je tomu však v tropických lesích, kde vznikají potíže nejen s často nerozpoznatelnými letokruhy tropických dřevin, ale především s jejich vysokou hustotou a velkými průměry, které způsobují trvalé poškození nástroje. Se zajímavým řešením problému přichází vědecký tým, ve kterém figuroval také profesor Miroslav Svoboda z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU.
Ačkoliv jsou studie letokruhů v tropických a subtropických oblastech dost náročné, a tedy poměrně vzácné, jsou ve srovnání s výzkumy běžných dřevin neméně důležité a metody vedoucí k jejich usnadnění jsou potřebné. Vědcům, kteří se touto problematikou zabývali, se podařilo jednu takovou najít. Nabízejí tak nové zařízení, které je oproti běžným nástrojům na odebírání jádra odolné vůči fyzikálním vlastnostem těchto dřevin.
Mobilní systém k odebírání jádra, skládající se z řezného nástroje, extraktoru, motoru a opěrného rámu, disponuje vrtákem funkčně odlišným od přírůstkových vrtáků ručních. Konkrétně je zde použita truhlářská fréza z vysoce legované chromované oceli. Aby během odběru nedocházelo k přehřívání z důvodu tření, připojená vzorkovací trubice je navržena s menším vnějším průměrem než uvedená fréza, čímž vzniká mezi trubicí a dutinou dřeviny chladicí meziprostor. Velkým plusem je také pohon na benzín, díky čemuž odpadají problémy s kapacitou baterie, se kterými se potýkají často využívané akumulátorové vrtačky. Toto zařízení, kterým se dají pořídit až 1,35 metru dlouhé kvalitní vzorky s průměrem 15 mm, skýtá kromě toho i další výhody, nic ovšem není dokonalé, a je tak třeba zmínit i jednu z nevýhod. Tou je bezpochyby celková váha zařízení, která se pohybuje okolo 23 kg a převyšuje tak řádově hmotnost běžných přírůstkových vrtáků. Konstrukce je však snadno demontovatelná a při správném rozebrání ji mohou pohodlně nést dvě osoby několik kilometrů terénem.
„Přístroj byl úspěšně otestován v deštných pralesích na více než dvou stech padesáti stromech velkých hustot i průměrů mnohdy kolem tří metrů, aniž by došlo k nějakému poškození,“ doplňuje prof. Svoboda. Nutno však podotknout, že cílem tohoto zařízení není zcela nahradit ta stávající, a jak vědci uvádějí, pro intenzivní odběr vzorků ve velmi vzdálených oblastech to není ani vhodné. Nicméně ve srovnání s tradičními metodami je to v oblasti tropické dendrochronologie důležitý pokrok.
prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.
Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU dokončil v roce 2005 doktorské studium v oboru pěstování lesa. O čtyři roky později se habilitoval na Fakultě životního prostředí téže univerzity na docenta v oboru ekologie. Profesuru získal v loňském roce na FLD, kde v současné době zastává funkci vedoucího Katedry ekologie lesa.
Zpracoval: Jakub Málek