Úkolem vědců – a odborníků obecně – není jen bádání a publikování ve specializovaných časopisech, které se s trochou nadsázky dostanou zase jen k jejich známým z různých konferencí. Je to také rozšiřování obzorů veřejnosti, která vědce ze svých daní platí a umožňuje jim tak to, co si přeje každý smrtelník – živit se prací, která ho baví. Podělit se přístupnou formou o výsledky, a především interpretace specifické problematiky však není vůbec snadné, zvlášť je-li odborník v zajetí pojmů svého oboru. V souvislosti s tímto úkolem se na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU rozjela s letošním školním rokem „Popularizace vědy“, která má za cíl zlidštit publikační výstupy svojí alma mater.
Práce v redakci probíhají následujícím způsobem. Každý měsíc stáhneme nejčerstvější díla, pod nimiž je naše fakulta podepsaná. Redaktoři popularizační rubriky si vyberou takové téma, které jim sedí a které se vůbec zpopularizovat dá (zpřesnění metodiky výpočtu pružnosti překližky a podobné ryze technické příspěvky mezi ně tedy například patřit nebudou). Z odborného článku následně připraví krátký a čtivý kompilát, který nemusí nutně postihovat celý obsah původního rukopisu, ale spíše klíčové interpretace a překvapivá zjištění, která mohou být třeba užitečná pro praxi. Nemělo by ale v první řadě jít o „levné“ šokování čtenáře, nýbrž spíše o snahu poskytnout mu možnost, aby se zorientoval v jemu neznámém terénu, a tím mu zprostředkovat „prozření“, o které by byl bez nutného zjednodušení ochuzen. I autor původní práce má možnost se k výsledku vyjádřit, tak aby nedošlo ke zkreslení jeho závěrů. Při té příležitosti zašle redakci fotky charakterizující daný výzkum, které jsou pro zatraktivnění příspěvku nezbytné. Následuje pro redaktory trýznivé období, během něhož musí předělávat svůj příspěvek do té doby, než je s ním šéfredaktor spokojen. Teprve poté může být vyvěšen na webu FLD a poskytnut rektorátu pro další využití. Některá témata to pak dotáhnou až na celouniverzitní web, případně dokonce za pomyslnou hranici působnosti ČZU na různé popularizační weby a stránky časopisů.
Aby si vědec vysloužil uznání i mimo svou komunitu, a zvýšil tak prestiž celého svého stavu, musí alespoň občas použít jazyka, jemuž je rozumět i mimo univerzitní půdu. Podpora či alespoň sympatie této části společnosti vědecké komunitě je nutná i z ryze praktického hlediska – při nakládání s veřejnými prostředky. Nesmí se totiž stát, že by věda kromě vědců už nikoho nezajímala. Pak by mohly dostávat zelenou jen takové projekty, které si zajistí ekonomickou návratnost v krátkém časovém horizontu. Motivem výzkumu je však málokdy přímý finanční zisk, ale spíše posunutí lidského vědění, jehož zhodnocení je sice pomalé, zato však trvalé.
TGM: O popularisaci vědy
Píše se rok 1898 a budoucí první prezident Československa, tehdejší profesor na Pražské univerzitě přednáší jak pro veřejnost, tak v rámci praktické filozofie cyklus „Jak pracovat?“. Jeho součástí je i stať „O popularisaci vědy“. Pouze společnost vzdělaná je podle T. G. Masaryka kompetentní o sobě rozhodovat, tedy „spravovat si věci své“.
Dnes už sice máme vlastní stát, ale potřeba prohlubovat vzdělanost ve společnosti přetrvává. Jak tedy na to!?
„Hlavní věcí je: Aby témata byla vhodná, praktická a jsou-li teoretická, aby se publiku hodila. Je nevyhnutelně třeba znát poměry posluchačstva. Téma musí být pro publikum přišito. Nutná je znalost těch, kterým se přednáší. Proto v Londýně a v Anglii vůbec studenti, kteří přednáší dělníkům, žijí s nimi ve čtvrtích dělnických.
I v těch populárních přednáškách musí být soustava. To je zlo, když té soustavy není, když se popularizací rozumí takové smetánkování: vyslechnout zajímavé věci, novosti, zvláštnosti. Tím se jen povrchnost rozšiřuje, a ta je zhoubná. I v populárních přednáškách, ten kdo poslouchá, musí se naučit myslit, vžít se do toho; a jestliže sám neuvažuje každé slovo, musí cítit, že myšlení je práce. Každý musí rozhodnout, co se popularizovat dá. Jsou obory, které eo ipso jsou dost populární. Zeměpis, historie může být tak podána, že to může slyšet každý. Jsou obory, kde je to nesnadné, pak jsou obory, kde je to vůbec nemožné: vyšší matematika, zákon Newtonův. I když to někdo dovede přednést populárně, bude to vždy jen něco přibližného. Proto popularisovat vědu je mnohem větší problém, než si většina lidí myslí. Popularisovat může toliko ten, kdo stojí na výši vědy. Kdo sám ještě není hotov, jak by mohl popularisovat?“
Chtělo by se říci: žádné smetánkování a ať to myšlení pěkně bolí, abychom neskončili pouze u toho, že studenti žijí na kolejích často v horších podmínkách než londýnští dělníci konce 19. století.
Masaryk, T. G. (1947): Jak pracovat? Přednášky z roku 1898. Tiskové a nakladatelské družstvo československých legionářů v Praze. Osmé vydání. 82 s.
Popularizace ve světě
Popularizace vědy je jedním z nejstarších programů UNESCO, které tuto disciplínu podporuje již více než 60 let.
Jedním z prostředků, kterými se univerzity ve světě perou o nejlepší studenty, je kvalitní popularizace vědy, a tedy i svých výsledků.
Nejdéle vysílaným rozhlasovým pořadem o vědě je Meteor na Českém rozhlasu 2 (50 let).
V popularizaci vědy se soutěží. Každoročně se ve světovém finále soutěže FameLab měří vědci v Anglii, kdy mají během 3 minut představit vtipně, srozumitelně a odborně správně, čím se zabývá výzkum, na němž se podílejí.
Všechny příspěvky „Popularizace vědy“
Zpracoval: Jiří Lehejček