Zamysleli jste se někdy, jak je možné zjistit, které dřeviny by měly přirozeně převažovat, nebýt vlivu člověka? Jakým způsobem je možné posuzovat historické zastoupení dřevin? Vzhledem k probíhajícím kalamitám cílí dnešní lesnická politika na snížení podílu zastoupení smrku. Ve výškových stupních mezi 400 a 900 m n. m. je snaha zvýšit zastoupení buku lesního a jedle bělokoré, aby se smrk ztepilý vyskytoval pouze jako druhotná dřevina. Právě buk je považován za dominantní dřevinu přírodního složení lesů středních poloh. Plány hospodaření s cílem navrátit se k přírodnímu zastoupení dřevin jsou však pravděpodobně založeny zejména na Geobotanické mapě a Mapě potencionální přirozené vegetace.
Podle čeho lze tedy odhadnout, jak se vyvíjela vegetace na nějakém území? Možné řešení nabízí nyní stále více se rozvíjející metody palynologie, které se využívají ke studiu pylu obsaženého v půdních sedimentech. Pomocí sond se odebírají půdní profily zejména z mokřadů, rašelinišť nebo dna jezer, kde se snadno usazuje pyl. Sleduje se množství pylových zrn v různých hloubkách a určuje jejich stáří, často s využitím radiokarbonové metody (odhad změny počtu atomů při rozpadu radioaktivního izotopu uhlíku). Výsledky jsou poté znázorněny pomocí pylových diagramů jako procentuální obsah pylových zrn v průběhu času nebo vůči hloubce profilu.
Jeden z prvních takových diagramů ze začátku 20. stol. pochází z oblasti Šumavy a Českého a Bavorského lesa, kde se i nyní vědci včetně odborníků z Fakulty lesnické a dřevařské zabývají analýzou usazenin pylu. V této studii se snažili vytvořit přesnější rekonstrukci dlouhodobého vývoje vegetace a podrobněji popsat změny ve skladbě převažujících dřevin. Zaměřili se na oblasti kolem Prášilského jezera a německého Rachelsee, aby s využitím výsledků dřívějších studií získali obraz v kontextu širšího regionu. Zjistili, že ve skutečnosti nepřekročilo procentuální zastoupení buku v průběhu 10 000 let hranici okolo 25 %. Na druhou stranu byl smrk po celou dobu zastoupen v průměru z 50 % a i v době největšího rozšíření buku a jedle před přibližně 4000 lety tvořil kolem 40 % vegetačního krytu v oblasti. Asi před 1000 lety začalo zastoupení buku a jedle výrazněji klesat. Pravděpodobným faktorem mohlo být narůstající využívání krajiny lidmi, ale zanedbatelný nemusel být také vliv chladnějšího klimatu v důsledku malé doby ledové.
O navrácení k původní dřevinné skladbě usilují především národní parky. V případě šumavského národního parku je podle návrhu, založeném na poměrně zastaralých datech zmíněných map a předchozím výzkumu, cílem snížit zastoupení smrku ze současných asi 80 % na 30–40 %. Na základě aktuálního výzkumu se však autoři návrhu domnívají, že by odstraňování smrku nemělo být tak razantní vzhledem k tomu, že smrk zde dominoval během celého holocénu (před ~12 000 lety až po současnost). Argumentují dlouhodobou přítomností smrku, která naznačuje, že lesnické hospodaření včetně vysazování smrku nezpůsobilo ústup buku. Naopak by právě šumavský a bavorský národní park měly sloužit k zachování horských smrčin, které začínají být ohroženy oteplováním klimatu. Podle návrhu vědců by se cílové zastoupení smrku mělo pohybovat okolo 45 %, což je v hranicích přirozeného rozšíření. Navíc vyzdvihují důležitost smíšených lesů složených z více druhů dřevin, které poskytují vysokou ekosystémovou funkci a zaručují stabilitu vůči potencionálním klimatickým změnám. Autoři proto doporučují zvážit využití palynologického výzkumu při dalším plánování.
Pokročilý výzkum v oblasti palynologie nám dává šanci přepracovat pohled na stav lesů v minulosti a jejich dlouhodobý vývoj. Možnost přesněji posoudit zastoupení různých druhů dřevin je důležitá nejen pro vytváření správných plánů navracení původních lesů v chráněných územích, ale může výrazně pomoci například při volbě způsobů hospodaření v souvislosti s globálním oteplováním díky znalostem toho, jak dřeviny svým výskytem reagovaly na klimatické změny v minulosti.
Carter V. A., Chiverrell R. C., Clear J. L., Kuosmanen N., Moravcová A., Svoboda M., Svobodová-Svitavská H., van Leeuwen J. F. N., van der Knaap W. O., Kuneš P. Quantitative Palynology Informing Conservation Ecology in the Bohemian/Bavarian Forests of Central Europe. Frontiers in Plant Science. 8, 2018.
Prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.
Na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU vystudoval lesní inženýrství a poté doktorské studium v oboru pěstování lesa. Titul docent získal v roce 2009 v oboru ekologie a v roce 2015 byl jmenován profesorem. Zabývá se ekologií a pěstováním lesa, managementem zvláště chráněných území a biodiverzitou. Zejména se zaměřuje na dynamiku přirozených evropských lesů, vliv disturbancí, význam tlejícího dřeva v lese a dendrochronologii a její využití pro výzkum lesních ekosystémů.
Zpracoval: František Viktorin