Letokruhy promluvily aneb Jedle a buk místo smrku?
Nacházíme se v době krize způsobené kůrovcovou kalamitou. Příčiny jsou mnohé, od vysazování smrkových monokultur v lokalitách, kam nepatří, přes zanedbanou péči o napadené stromy až po extrémní teploty a sucha, která v posledních letech sužují naše lesy a napomáhají rozmnožování škůdců. Otázkami, proč jsou lesy tak zranitelné, co všechno na ně škodlivě působí, za jakých podmínek se dokáží bránit, a mnohými dalšími se zabývá nespočet vědeckých týmů. Jeden z nich, působící na Fakultě lesnické a dřevařské, se zaměřil na to, zda mají smíšené lesy potenciál nahradit ty monokulturní.
Jedle bělokorá a buk lesní jsou považovány za nejpravděpodobnější druhy, které by mohly vystřídat monokulturní porosty smrku ztepilého napříč evropským kontinentem. Využití buku v přeměnách těchto porostů se v poslední době zvyšuje a jedle je patrně nejvhodnější dřevinou pro budoucí evropské klima, jelikož je z dávné minulosti (střední holocén) zvyklá i na teplejší podnebné podmínky, než jaké máme dnes. Je totiž již jasné, že smrk ztepilý, vysazovaný od poloviny 19. století, stále více trpí častými letními suchy, silnými vichřicemi a následnými nálety kůrovců.
Studie o vlivu změn životního prostředí na růst buku lesního a jedle bělokoré je součástí klíčové otázky, zda lze smrkové monokultury nahradit vhodnějšími dřevinami. Pomocí analýzy série vzorků letokruhů buků a jedlí ze 17 lokalit vybraných napříč Evropou vědci sledovali vývoj radiálního růstu těchto stromů. Porovnávali jeho závislost na zeměpisné poloze, na statutu stromu v zápoji (zda se jednalo o strom dominantní, kodominantní, subdominantní nebo potlačovaný), zda je les obhospodařovaný či nikoli a zda byl růst společně rostoucích jedlí a buků ovlivněn stejnou mírou znečištěním v letech 1970-1990 a oteplováním během posledních desetiletí. A proč zrovna buk s jedlí? Nedávné studie potvrdily, že tyto dřeviny mohou dosáhnout vyššího kmenového přírůstu právě ve smíšených porostech. Jaký je tedy jejich ekologický potenciál?
Nejprve se podíváme na výsledky analýz vzorků letokruhů. Ty nám prozradily, že růst buku se mezi 50. a 80. lety 20. století zrychlil zejména v severních oblastech jeho výskytu a poté následoval pomalý pokles. Naopak na jižních stanovištích došlo ke zpomalení až snížení růstu. Co se týče jedle, bylo u ní ve stejném období pozorováno snížení rychlosti růstu ve většině zkoumaných lokalit. Příčinou byly zejména siřičité imise, které devastovaly jedlové porosty po celé Evropě. Tento pokles následně přešel v prudký nárůst v severních oblastech a naopak další snížení na jihu.
Ze statistického zpracování dat vyplynulo, že společenské postavení stromu, tedy zda byl např. dominantní, nemělo na tloušťku letokruhů vliv. Stejně tak nebyly nalezeny žádné rozdíly v růstu stromů mezi hospodářskými lesy a lesy bez zásahů. Oproti tomu podmínky životního prostředí se ukázaly jako významní činitelé. Nejvýznamnější vliv na růst jedle na jižních lokalitách mělo sucho. Tomuto faktoru se nejlépe bránily balkánské populace, pravděpodobně díky své vyšší genetické a funkční diverzitě. U buku lesního se projevil pozitivní vliv zvyšujících se letních teplot v severnějších oblastech a také vyšších nadmořských výškách. Na základě tohoto výsledku by se dalo očekávat další zrychlení růstu buku, jelikož klimatické oteplování nejspíš jen tak neskončí. Přesto však je nutné počítat s regionálními rozdíly spojenými s místním klimatem a produktivitou stanoviště.
Obecně lze říci, že vyšší druhová rozmanitost může pomoci zmírnit vliv krátkodobých klimatických událostí, jako je sucho, díky lepší odolnosti na úrovni lesních ekosystémů, avšak nemusí chránit smíšené lesy před dlouhodobými dopady klimatických změn. Co to znamená pro smrkové monokultury? Pravděpodobně nic dramatického. Z dlouhodobého hlediska totiž ani smíšené porosty nemusí znamenat spásu pro naše lesy. Tak tedy Lesu zdar, kůrovci zmar!
Bosela, M. et al. (2018). Contrasting effects of environmental change on the radial growth of co-occurring beech and fir trees across Europe. Science of the Total Enviroment, vol. 615, p. 1460-1469.
prof. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.
Profesor Svoboda je vedoucím Katedry ekologie lesa a členem Vědecké rady FLD a ČZU. Zároveň pedagogicky působí také na Fakultně životního prostředí. Z8běr témat, kterým se jako vědec věnuje je opravdu široký, od disturbancí a jejich vlivu na lesní porosty, přes analýzy dynamiky smrkových lesů po hodnocení tlejícího dřeva.
Zpracovala Lucie Hambálková