Zemědělské hospodaření v naší krajině všestranně ovlivňuje živočichy v ní žijící. Intenzivní obdělávání rozsáhlých ploch má za následek úbytek velkého množství živočichů a výrazné snížení druhové pestrosti. Nejvýrazněji se intenzivní zemědělské hospodaření začalo projevovat na poklesu druhové rozmanitosti v 70. letech 20. století a pokračuje dodnes. Pokles se týká i početnosti zajíce polního, který je, jak už napovídá jeho druhové jméno, odkázaný na dobře fungující zemědělskou krajinu. Proto se hlavními původci poklesu zaječí populace stává pozměněná krajina, kde chybí dostatek přirozených úkrytů pro drobnou zvěř, a také intenzivní využívání chemikálii v zemědělském hospodaření. Tato současná neutěšená situace není našim myslivcům lhostejná a snaží se ji zvrátit.
Jednou z cest, jak pomoci růstu populace zajíce polního v naší krajině, je metoda vypouštění zajíců odchovaných ve speciálních kotcích do volné přírody. Naneštěstí pouhé vypouštění zajíců do přírody bez znalosti souvisejících faktů a bez aplikace doplňujících opatření vede často k nezdaru. Proto se do snahy myslivců zapojil také tým vědců z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a Fakulty lesnické a dřevařské, vedený Ing. Janem Cukorem, který přesně definoval limitující faktory ovlivňující úspěšnost při vypouštění zajíce polního.
Samotný výzkum probíhal v honitbě České Meziříčí a během něj bylo označeno 22 zajíců z intenzivního chovu. Každý jedinec dostal obojek s anténou, aby mohl být sledován jeho pohyb a eventuální úhyn. Vyhodnocení dat přineslo mnoho zajímavých informací.
Výsledky ukázaly, že ve volné přírodě přežili pouze 4 z 22 vypuštěných zajíců. Díky obojku s anténou bylo možné uhynulé jedince najít a pomocí pitvy zjistit příčinu jejich smrti. V 7 případech stála za úmrtím zajíce predace liškou, v 5 blíže neurčitelné zdravotní problémy, ve 3 případech srážka s vozidly, u 2 nebylo možné označit příčinu a v 1 případě došlo ke ztrátě vysílače.
Pozoruhodným zjištěním bylo, že k 5 případům predace liškou došlo již během prvních 12 dní a během 10 dní došlo ke všem 5 případům úmrtí zaviněných špatným zdravotním stavem organismu. Vypovídá to o tom, že pokud si zajíc zvykl na prostředí, přežil alespoň 12 dní a naučil se skrývat před predátory, velmi se tím zvýšila jeho šance na přežití. Velký vliv na mortalitu měla také doba vypouštění. Zajíci, kteří byli vypuštěni v červenci a srpnu, přežili v průměru 125 a 92 dní, zatímco jedinci vypuštění v únoru, dubnu a říjnu přežili v průměru 26, 40, respektive 6 dní. 5 testovaných zajíců bylo vypuštěno bez možnosti aklimatizace v oplocence a všichni zahynuli během 10 dní.
Data z obojků umožnila definovat domovský okrsek zajíce vypuštěného z intenzivního chovu, který byl porovnán s domovským okrskem zajíce žijícího ve volnosti. Zatímco vypuštění jedinci obývali domovský okrsek o velikosti mírně přes 23 hektarů, tak jedinci žijící ve volnosti využívali v průměru přes 43 hektarů.
Výsledky výzkumu přinesly zásadní informace, které lze využívat při vypouštění zajíců do volné přírody, a zajistit jim tak o mnoho vyšší šanci na přežití. Základními opatřeními se jeví zejména vypouštění zajíců nejprve do aklimatizační oplocenky, výběr vhodného období a intenzivní lov predátorů v blízkém okolí vypouštění. Doufejme, že myslivci závěry této práce využijí v praxi a pomohou zajíci polnímu, aby se jeho stavy začaly zvyšovat. Zároveň s tím by však mely nastat i zásadní změny v zemědělství, bez kterých sotva zajistíme úspěšný návrat drobné zvěře do krajiny.
Cukor J, Havránek F, Linda R, Bukovjan K, Painter MS, et al. (2018) First findings of brown hare (Lepus europaeus) reintroduction in relation to seasonal impact. PLOS ONE 13(10): e0205078.
Ing. Jan Cukor
Je doktorandem na Katedře pěstování lesů. Vedle podpory biodiverzity, stability lesních ekosystémů a dalších činností pěstování lesa se věnuje také právě tématu návratu zajíce polního do naší krajiny.
Zpracoval Daniel Švrčula