Půda je část krajinné sféry, na jejíž funkcích velkou měrou závisí suchozemský život. Výzkum půdních organismů byl však donedávna značně omezený a většina úsilí se soustředila na „nadzemní“ organismy. Úskalí výzkumu představuje také skutečnost, že často bývá dáván do souvislostí s trendy pozorovanými u nadzemních druhů, ačkoli život pod povrchem ovlivňují odlišné faktory.
Jedním z důležitých zástupců makroskopické půdní fauny jsou žížaly. Na první pohled nenápadní kroužkovci, jejichž činnost však ovlivňuje nejen vlastnosti půdy, ale také fungování a podobu celých ekosystémů. Ne nadarmo se tak žížalám přezdívá „ekosystémoví inženýři.“ Schopnost žížal vykonávat ekosystémové funkce však závisí mimo jiné na jejich druhovém složení a početnosti. Z toho vyplývá, že poznání ekologie žížal je zcela zásadní pro možnost předpovídat, jak změny v jejich společenstvech ovlivní celý ekosystém. Prvním krokem k lepšímu poznání žížal byla studie o globálním rozšíření a diverzitě z roku 2019 publikovaná v časopise Science, na které se podílel také vědec Radim Matula z Fakulty lesnické a dřevařské. Tato studie měla za cíl zmapovat a analyzovat globální prostorové trendy v žížalích společenstvech a určit přírodní činitele, které ovlivňují jejich biodiverzitu. Studie byla opravdu celosvětová – data pochází z 6928 ploch v 57 zemích na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy.
A jaké byly závěry? Největším překvapením bylo zjištění, že četnost i diverzita žížal není nejvyšší v tropech a subtropech, jak je tomu u rostlin a nadzemních živočichů, ale naopak v mírných podnebných pásech. Vysvětlením může být například vysoká rychlost dekompozice v tropických regionech a tím nižší obsah organického materiálu v půdě, kterým se žížaly živí. Důvody překvapivě vysoké druhové pestrosti žížal ve středních zeměpisných šířkách jsou nejasné. Významnou roli hrály pravděpodobně ledovce v poslední době ledové, po jejichž ústupu byly tyto oblasti znovuosídleny druhy s vysokou schopností šíření. V tropech, kde podobný jev nenastal, se naopak setkáváme s menším počtem často vysoce endemických druhů, což naznačuje, že ekosystémové funkce žížal jsou omezeny a jejich místo zastupují jiné půdní druhy. Lze tedy říct, že v celosvětovém měřítku je klima nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím diverzitu, četnost a biomasu žížal. V rámci jednotlivých klimatických regionů (tedy na místní úrovni) se poté do popředí dostávají další proměnné, zejména půdní vlastnosti jako pH či obsah uhlíku, ale také rostlinný pokryv a mnoho dalších.
Silný vztah mezi klimatem a společenstvy žížal je klíčový zejména v souvislosti s postupující klimatickou změnou. Právě v mírném pásu, kde je četnost a diverzita žížal nejvyšší, může oteplování vést k narušení klíčových ekosystémových funkcí. To by se významně dotklo i České republiky, která je jedním ze světových center biodiverzity žížal. Tato první globální studie zdůrazňuje důležitost výzkumu půdní fauny, která byla doposud často opomíjena. Její začlenění do průzkumů by mohlo pozměnit dosavadní pohled na světová centra biodiverzity a priority ochrany přírody. Stávající chráněná území totiž nezahrnují ochranu žížal ani jiných půdních organismů, které podobu těchto území zcela zásadně ovlivňují.
Phillips H. R. P., et al. Global distribution of earthworm diversity. Science. 2019 : 480-485
https://science.sciencemag.org/content/366/6464/480
Ing. Radim Matula, Ph.D.
Radim Matula působí na Katedře ekologie lesa a dlouhodobě se zabývá dopady lesního hospodaření, druhové skladby lesů a změny klimatu na diverzitu, produktivitu a stabilitu lesních ekosystémů. V současnosti se rovněž věnuje budování globální sítě automatických čidel pro monitoring vlivů klimatu a variability na růst, stres a mortalitu stromů.
Zpracovala: Dagmar Zádrapová