Přírodní lesy představují komplexní a složitá společenstva zaujímající místo na samém vrcholu hierarchie přírodního ekosystému. Jsou velmi stabilní a dovedou poměrně rychle reagovat na změny podmínek prostředí, tzv. disturbance. Jak budou lesy schopny se přizpůsobit vlivům rychle postupující klimatické změny, však zůstává opředeno mnoha otázkami. Prozatím lze s jistotou říct jen to, že změny klimatu naruší dosavadní krátkodobou i dlouhodobou dynamiku lesních porostů a mohly by závažně ohrozit jejich schopnost poskytovat základní ekosystémové funkce. V posledních letech některé důležité evropské druhy dřevin již projevily svou citlivost vůči stále výraznějšímu suchu, mimo jiné také smrk ztepilý, z hlediska České republiky jeden z hospodářsky nejvýznamnějších druhů dřevin. Je tedy zcela zřejmé, že s klimatickou změnou je do budoucna třeba počítat a přizpůsobit jí plánování lesního hospodářství. Z již existujících výzkumů víme, že smíšené a bohatě strukturované porosty jsou vůči vlivům klimatu odolnější než monokultury, ale do budoucna je třeba prohloubit znalost dynamiky vývoje takovýchto porostů. Právě ta je klíčem k úspěšnému boji s klimatickou změnou a účinné péče o lesní porosty na regionální i celoevropské úrovni.
Tento článek od kolektivu autorů z Fakulty lesnické a dřevařské se zabývá tématem vlivu klimatických faktorů na různé lesní typy. Zájmovou plochou byla Národní přírodní památka (NPP) Medník, která se nachází v Sázavském údolí ve Středočeské pahorkatině. Statut NPP získala díky nejsevernějšímu evropskému výskytu kandíku psího zubu (Erythronium-dens canis), kriticky ohroženého druhu, ale také díky přítomnosti přírodních lesů s řadou dalších vzácných druhů. Cílem výzkumu bylo zhodnotit strukturu, produkční potenciál a dynamiku vývoje porostů květnatých bučin, smrčin a habrových doubrav mezi lety 1998 a 2018.
Z výsledků studie se zaměřme zejména na ty, které indikovaly vliv klimatických faktorů na jednotlivé zájmové druhy dřevin. Jedním z ukazatelů, s jehož pomocí lze tento vliv měřit, je radiální růst dřevin – tedy šířka letokruhů. Ta byla ve sledovaném období nejnižší u dubu zimního a smrku ztepilého, naopak u lípy velkolisté a buku lesního byla nejvyšší. Lípa ale vykazovala také nejvyšší variabilitu radiálního růstu, naproti tomu dub byl v tomto směru velmi stabilní. Klimatické analýzy zohledňující radiální růst odhalily, že nejcitlivější dřevinou je lípa, následovaná smrkem a bukem. Nejmenší vliv klimatu byl pozorován u dubu.
Hlavní faktory, které se negativně podepsaly na růstu lípy a smrku, byly zejména vysoká teplota vzduchu a sucho ve vegetačním období. Pro dub a buk představují riziko zejména biotické faktory – u dubu je to vaskulární onemocnění tracheomykóza, u buku je to napadení červcem bukovým, doplněné také pozdními mrazy a suchem. Obecně lze říci, že na radiální růst dřevin měla nejzásadnější vliv zvýšená teplota vzduchu ve vegetačním období a ve většině případů byl její vliv negativní. Příkladem tohoto jevu je rok 2007, který byl nejteplejším rokem ve sledovaném období, a během nějž všechny zájmové druhy dřevin vykazovaly nejmenší radiální růst. Zajímavým byl v této studii zejména smrk. Navzdory své jinak poměrně velké citlivosti vůči klimatickým faktorům, smrkové porosty v NPP Medník nebyly klimatickými výkyvy příliš ovlivněny, a to díky místnímu chlumnímu ekotypu smrku posázavského, specifickému mikroklimatu stanoviště a dobré dostupnosti vody.
Závěry studie zdůrazňují, že četnost nepříznivých let pro růst dřevin se v současnosti vlivem změny klimatu stále zvyšuje. Je proto nezbytné, aby se tomuto trendu přizpůsobilo i plánování lesního hospodářství, protože následky vhodně (ale bohužel i nevhodně) zvolené péče o lesní ekosystémy mohou být patrné i po desítky až stovku let! Ačkoli jsou negativní dopady klimatické změny na dřeviny známé a často dobře zdokumentované, kamenem úrazu zůstává jejich nepředvídatelnost a možné spolupůsobení různých faktorů vytvářející faktory druhotné. Otázkou také zůstává, jaká bude odpověď dřevin a budou-li schopné se novým podmínkám přizpůsobit. Do budoucna se tedy jedná o velkou výzvu pro lesy i lesníky…
Ing. Karel Vančura
V minulosti pracoval jako tajemník v České lesnické společnosti, největší stavovské lesnické organizaci v ČR. V současnosti studuje doktorský program Pěstování lesa na FLD ČZU v Praze a pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu na pozici vedoucího oddělení zahraničních vztahů.
Zpracovala: Dagmar Zádrapová