Bříza ojcovská (Betula oycoviensis) je vzácný a nepříliš známý taxon přirozeně se vyskytující pouze na několika málo lokalitách např. v Polsku, Česku, jižním Švédsku či na Ukrajině. Jedinou lokalitou s potvrzeným výskytem břízy ojcovské u nás je přírodní památka poblíž Volyně u Výsluní v Krušných horách, kde roste několik desítek jedinců. Z tohoto důvodu je v České republice bříza ojcovská klasifikována v Červeném seznamu jako kriticky ohrožený druh, i když taxonomické postavení této břízy není dosud dořešeno.
Bříza ojcovská u nás vykazuje nízkou reprodukční schopnost, což ještě více ohrožuje její již tak velmi malou populaci. Naději pro záchranu této unikátní břízy a jejího genofondu by mohla představovat „externí pomoc“ v podobě vegetativních metod rozmnožování, které spočívají v oddělení části rostliny a vypěstování zcela nového jedince. Zda je takovýto způsob rozmnožování u břízy ojcovské možný, si dali za cíl zjistit výzkumníci z Fakulty lesnické a dřevařské. Záměrem bylo také posoudit, zda jsou vegetativně vzniklí jedinci životaschopní a případně který způsob vegetativního rozmnožování je pro tento druh nejvhodnější. Pro výzkum byly zvoleny tři v praxi běžně užívané metody.
Jednou z těchto metod byla tzv. mikropropagace, která patří mezi in vitro techniky. K množení jedinců dochází z buněk dělivého pletiva mateřské rostliny, neboť tyto buňky mají zachovanou dělivou funkci. Výhodou in vitro metod je především to, že celý proces probíhá v kontrolovaných podmínkách a pomocí přídavků různých látek (například fytohormonů) do živného média lze poměrně dobře regulovat průběh růstu nového jedince. Každý druh má specifické požadavky na složení živného média a pro břízu ojcovskou prozatím konkrétní protokol vyvinut nebyl. V této studii byl proto použit protokol původně vyvinutý pro břízu bělokorou s přídavky různých množství fytohormonů podporujících růst. Ačkoli kořenění jedinců v živném médiu probíhalo odlišně v závislosti na množství přidaných fytohormonů, po přemístění kořenících jedinců do substrátu bylo zjištěno, že noví jedinci nadále prospívali srovnatelně bez ohledu na původní použité živné médium a množství fytohormonů.
Kromě in vitro metody se testovalo také množení řízkováním, kdy byla odebrána část mateřské rostliny, tzv. řízek, který byl následně ošetřen stimulátory růstu a umístěn do substrátu. Dřívější obdobné pokusy ukázaly, že tato metoda je v případě některých druhů bříz obtížná, osvědčila se pouze částečně a pouze u několika druhů. K obdobnému závěru dospěla i tato studie u břízy ojcovské. Stav dřevních řízků byl vyhodnocován na konci vegetační sezóny a ukázalo se, že žádný nezakořenil a na bazální části se nevytvořila vrstva ochranného pletiva (kalusu), a to i přes aplikaci růstových stimulátorů. Řízkování je v případě této břízy složité, zejména jsou-li řízky odebrány ze starších stromů.
Třetí testovanou metodou bylo roubování. Nejčastějším způsobem roubování bříz je spojení časně rašící podnože a dvouletého roubu odebraného v zimním období, které srůstají nejčastěji během dvou až tří týdnů. Výběr vhodné podnože je klíčový, neboť některé druhy dřevin (břízy nevyjímaje) jsou nekompatibilní a roub s podnoží nesrůstá. V případě naší studie byla jako podnož použita bříza bělokorá. Tato metoda přinesla částečný úspěch. U několika z testovaných genotypů břízy ojcovské byl pozorován růst, vytvořily se i nové prýty a asimilační orgány. Zajímavé bylo také zjištění, že použitá technika roubování neměla vliv na další přežívání jedince.
Touto studií se tak potvrdilo, že vegetativní způsoby rozmnožování by skutečně mohly představovat naději pro záchranu genofondu ohrožené břízy ojcovské. Jak ale uvádí autoři, bude v tomto směru zapotřebí ještě dalšího výzkumu, kterým by se zdokonalily in vitro postupy i metodika řízkování a roubování. Nezbývá tedy než doufat, že se břízu ojcovskou podaří v České republice zachránit.
Ing. Jan Vítámvás, Ph.D.
Jan Vítámvás působí na Katedře ekologie lesa a v současné době se zabývá především sledováním růstu rostlin v in vitro podmínkách (např. bříz, osik, morušovníku, dvoukvětce, smrku, ale i orchideje - Orchis purpurea), dále působením stresu (zvláště suchem) na růst lesních dřevin (využití dendrometrů a denzitometru). Vyučuje v předmětech zabývajících se dendrologií a provází exkurze v Arboretu FLD u Kostelce nad Černými lesy.
Zpracovala: Dagmar Zádrapová