Nejednomu z nás se při pomyšlení na Středomoří vybaví malebná krajina posetá olivovými háji. Není divu, pěstování olivovníku (Olea europaea L. subsp. europaea) v této oblasti má tradici bezmála 6000 let. Původ středomořských olivovníků však zůstává předmětem dohadů. Převládá teorie, že jejich vysoká genetická variabilita je důsledkem posledního čtvrtohorního zalednění a izolace menších populací například na Blízkém východě, Kypru či na Gibraltaru. O vztazích mezi domestikovanými druhy olivovníků, divokými formami a jejich příbuznými poddruhy panuje mezi odborníky řada neshod. Svou roli sehrála právě i tisíce let dlouhá tradice pěstování, která má za následek, že v různých regionech existují odlišné názvy pro stejnou odrůdu, nebo naopak různé odrůdy nesou stejné jméno.
Tradičním nástrojem k identifikaci jednotlivých odrůd byly odnepaměti morfologické znaky, nacházející své uplatnění i v současnosti, zejména při prvotní hrubé identifikaci. Nicméně tento způsob identifikace bývá často nespolehlivý, protože morfologické znaky mohou být vysoce proměnlivé v závislosti na prostředí, věku stromu či péči o něj. Opravdová revoluce v tomto ohledu nastala s objevením molekulárních metod a tzv. genetických markerů, které jsou schopny velice spolehlivě odhalit identitu a variabilitu druhů podle jedinečných úseků v jejich DNA. Jedny z nejpoužívanějších markerů jsou tzv. mikrosatelity. Jedná se o krátké úseky DNA složené z opakujících se motivů, které jsou roztroušeny po genomu eukaryotických organismů. V praxi se používají již přes 20 let např. k ověřování rodičovství.
V případě olivovníku jsou mikrosatelitové markery zavedenou metodou pro určování rodičovství nebo při populačně genetických studiích a zajímavé je i jejich využití pro identifikaci konkrétní odrůdy ze vzorků olivového oleje. Zásadní výhodou v případě olivovníků, která zdaleka neplatí pro všechny druhy, je, že stejné markery jsou přenosné mezi jednotlivými poddruhy. Navzdory jejich velkému významu však bylo do současnosti vyvinuto pro olivovník méně než 100 takovýchto markerů. Hlavním cílem této studie, na které se podílel i vědecký pracovník z Fakulty lesnické a dřevařské, bylo navrhnout a vyvinout sadu mikrosatelitových markerů a ověřit jejich schopnost identifikovat 36 odrůd olivovníku, které představují jádrovou skupinu pocházející z hlavních středomořských center jeho pěstování.
Výsledky studie přinesly 8 mikrosatelitových markerů, které byly schopny od sebe jednotlivé odrůdy spolehlivě odlišit. Společně s dvěma dalšími markery, které se osvědčily v předchozích studiích, byly testovány na 36 odrůdách jádrové skupiny a výsledek byl velmi příznivý. Ukázalo se, že 17 z 36 odrůd lze jednoznačně identifikovat s použitím pouze jediného markeru, který je schopen vylišit specifický úsek v jejich genotypu. S použitím kombinace tří různých markerů bylo možné identifikovat 34 odrůd a kombinace čtyř různých markerů jednoznačně vylišila všech 36 odrůd jádrové skupiny. Tím se potvrdila rozlišovací schopnost vyvinuté sady markerů a příštím krokem je její použití na stovky dalších odrůd, které čekají na své správné taxonomické zařazení a pojmenování. Výsledky studie tak přinesly velmi cenný nástroj, který by do budoucna mohl vnést světlo do spletité taxonomie tohoto symbolu Středomoří.
Juan José González-Plaza, Ph.D.
Juan J. González-Plaza působí jako vědecký pracovník na Fakultě lesnické a dřevařské. Jeho práce je zaměřena na transkriptomiku jako nástroj k pochopení vztahů mezi termity a jejich symbiotickým mikrobiomem. Věnuje se také metagenomice a funkční metagenomice za účelem získání klíčových prokaryotických genů ovlivňujících katabolismus lignocelulózy a mikrobiální rezistenci, která například zahrnuje i rezistenci vůči antimikrobiálním látkám.
Zpracovala: Dagmar Zádrapová