Už jste někdy slyšeli o rypoši lysém (Heterocephalus glaber)? Jedná se o malého hlodavce přirozeně se vyskytujícího ve východní Africe, který je intenzivně studován pro své neobvyklé vlastnosti již více než třicet let. Morfologie, sociální chování, fyziologie a stárnutí tohoto druhu dodnes vyvolávají řadu otázek. Ukazuje se, že některá ranná zjištění o tomto druhu jsou často mýty, nesprávně pochopené nebo špatně interpretované představy a informace. Rypoš lysý je i dnes velmi populárním a kuriózním druhem, který se využívá i jako biomedicínský modelový organismus. Právě proto vznikl článek, na kterém se podílel i pan profesor Burda z Katedry myslivosti a lesnické zoologie, Fakulty lesnické a dřevařské ČZU. Autoři článku přezkoumali 28 přetrvávajících mýtů, které o rypoši lysém existují, aby tak usnadnili budoucí výzkumy tohoto neobyčejného hlodavce.
Jeden z nich vychází už z druhového jména „lysý“. Ve skutečnosti mají rypoši velmi řídké chlupy po celém těle, které jim slouží i k prostorové orientaci v temném prostředí podzemních nor – lysí tedy nejsou. Dalším mýtem je to, že rypoši necítí bolest. Je sice pravda, že jsou necitliví vůči kyselinám, ale jejich senzorické neurony reagují na histamin a kapsaicin (rostlinný alkaloid zodpovědný za pálivou chuť papriky). Tyto signály se však v těle rypoše zablokují v oblasti míchy, a tak nelze projevy účinku těchto látek, jako je hyperalgezická (bolestivá) tepelná citlivost nebo škrábání, na rypoších pozorovat. Tak jako tak rypoši cítí bolest díky axonovým vláknům (typ nervového vlákna) a na poškození tkání reagují.
Často je mylně uvedeno, že kolonie rypošů mají pouze jednu královnu, která funguje jako chovná samice. Existují důkazy z chovů v zajetí i volně žijících kolonií o tom, že může být přítomna více než jedna královna. Nejčastěji byly zpozorovány případy, kdy v kolonii byly dočasně dvě nebo dokonce i tři hlavní samice. K tomuto dochází v případech, kdy původní královna zemře nebo je odstraněna, a více než jedna její dcera se začne reprodukčně rozvíjet. Původní královna je někdy sama ochotna dočasně tolerovat svou dceru jako další samici schopnou rozmnožování. Dalším omylem je, že rypoši lysí netrpí nádory nebo rakovinou. Zdá se, že jsou vůči ní odolní, minimálně ve stejné míře jako některé další druhy divoce žijících hlodavců. Přesto u nich bylo pozorováno několik případů neoplazie (rakovinných novotvarů).
Rypoši mají mnoho unikátních adaptací. Díky tomu, že tento výzkum vyvrací přetrvávající mýty a nesprávně interpretované informace, je možné mimo jiné ušetřit čas a prostředky budoucím biologům a zproduktivnit jejich výzkum.
prof. RNDr. Hynek Burda, CSc.
Profesor Burda vystudoval zoologii na Karlově univerzitě v Praze, pracoval na mnoha zajímavých pozicích v České republice, ale i například v Zambii nebo Německu. Na univerzitě Duisburg-Essen v německém Essenu donedávna působil jako profesor a vedoucí katedry obecné zoologie. Od roku 2000 je také hostujícím profesorem na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od roku 2010 profesorem zoologie na Katedře myslivosti a lesnické zoologie Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Jeho současné výzkumné zájmy zahrnují zejména veškeré aspekty biologie a evoluce podzemních savců a smyslovou ekologii (s důrazem na magnetorecepci) obratlovců, zejména savců. Je autorem a spoluautorem česko-svahilského slovníku, učebnic, dalších českých i německých knih a odborných prací.
Zpracovala: Andrea Moravcová