Dub červený (Quercus rubra) je druh původem z východního pobřeží Severní Ameriky. V České republice se s ním můžeme často setkat jako s okrasnou dřevinou v parcích, které na podzim zkrášluje (jak jeho druhové jméno napovídá) výrazně červenou barvou svého listí. Dub červený však není zajímavý jen z estetického hlediska, ale také pro své pozoruhodné vlastnosti.
Je velmi odolný k nízkým teplotám, a to až -40 °C. Nezaskočí ho ani jarní mrazíky, protože na rozdíl od našich domácích druhů dubů začíná rašit později. Odolává atmosférickému znečištění a bývá jen minimálně poškozen tracheomykózou, houbovým vaskulárním onemocněním, jež je velkou hrozbou pro naše domácí druhy. V porovnání s našimi duby má také vyšší výtěžnost dřevní hmoty. Ke všem těmto superlativům je nutno přidat ten patrně nejdůležitější – dub červený se vyznačuje vysokou tolerancí k suchu. Ta ho v dobách klimatické změny staví do popředí zájmu lesníků.
Tato studie se zaměřila na schopnost regenerace dubu červeného prvních pár let po vysazení v porovnání s dubem zimním (Quercus petraea), jež je jedním z asi osmi druhů dubů přirozeně se vyskytujících na našem území. Pokus probíhal v lokalitě s poměrně výrazným nedostatkem srážek. Sazenice obou druhů zde byly vysazeny na jaře 2015 a jejich stav byl hodnocen v následujících čtyřech letech. Zřetel byl brán zejména na spolupůsobící vliv vyšších teplot a sucha. První dva roky nebyl mezi sazenicemi významný rozdíl. Zlom nastal během roku 2018, který byl velmi suchý a teplý. Ukázalo se, že úmrtnost sazenic dubu zimního činila 29 %, zatímco dubu červeného jen přibližně 11 %. Sucho se projevilo také na výškovém přírůstu – rok 2018 významně zpomalil růst sazenic dubu zimního, naproti tomu u sazenic dubu červeného bylo zpomalení minimální.
Výsledky studie ukázaly, že v oblasti s vyššími teplotami a nízkým úhrnem srážek se daří lépe dubu červenému než našemu domácímu dubu zimnímu. Vzhledem k aktuálnímu vývoji klimatu je to pro lesnictví důležitá zpráva. Nicméně před výsadbou dubu červeného je třeba mít na paměti, že se jedná o druh nepůvodní a na řadě stanovišť je považován za invazní. Tvoří hustou korunu, která nepropouští dostatek světla do nižších pater a zamezuje tak růstu jiných druhů dřevin a bylin. Problémem je také pomalý rozklad jeho listového opadu, který je navíc nadměrně kyselý a může měnit dynamiku půdních procesů. Převáží tedy přednosti nad nevýhodami?
prof. Ing. Ivo Kupka, CSc.
Prof. Kupka se věnuje zejména otázkám obnovy lesa ve všech širokých souvislostech, tj. od problematiky semenářství lesních dřevin, přes otázky lesního školkařství až po problematiku zalesňování včetně zalesňování nelesních půd. Vedle toho věnuje pozornost i „okrajovým“ disciplínám pěstování lesa jako je pěstování porostů pro energetické využití nebo plantáže vánočních stromků. V současné době se podílí i na řešení projektu „Optimalizace dotačního titulu na zalesňování zemědělské půdy“.
Zpracovala: Dagmar Zádrapová