Když se řekne pojem invazní druh, spoustě z nás se asi vybaví nechvalně známý bolševník velkolepý či pajasan žláznatý, které se šíří českou krajinou. Tyto a další invazní druhy představují jeden z největších světových ekologických problémů současnosti. Za jejich úspěchem stojí kromě jiného jejich mimořádná schopnost šířit se, ale také absence přirozených nepřátel na nově osídlených stanovištích.
Šíření invazních druhů se může zdát na první pohled náhodné a nepředvídatelné, ale opak je pravdou. Jeho vývoj lze poměrně spolehlivě předpovědět pomocí predikčních modelů, které vyhodnocují závislost výskytu daného invazního druhu na předpokládaném vývoji podmínek prostředí. Většina takovýchto modelů je založena prakticky výhradně na vývoji klimatických faktorů, které byly donedávna považovány za hlavní hybnou sílu šíření invazních druhů. V současném světě je neméně důležitá všudypřítomná lidská činnost v krajině, která je však v predikčních modelech často opomíjena. Vliv lidské činnosti lze popsat jako tzv. land cover and land use change, tedy krajinný pokryv a jeho využívání. Příkladem land cover může být les a land use change jeho vykácení a přeměna na zemědělskou půdu.
Jeden takový predikční model vytvořila skupina autorů, jejímž členem byl také vědec z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU, pro pěnišník pontický (Rhododendron ponticum), který je problematickým invazním druhem ve Walesu. Tento stálezelený keř byl přivezen na Britské ostrovy z jihu Evropy v 18. století pro okrasné účely. Poté ale osídlil lesní porosty, ze kterých vytlačuje původní druhy a zamezuje jejich přirozené obnově. Model je výjimečný především tím, že v sobě zahrnuje jak vývoj klimatu, tak i změny krajinného pokryvu a jeho využívání až do roku 2030. Zohledněny byly různé scénáře, optimistické
i pesimistické, předpokládající výrazné změny v krajině a odlesňování, ale také variantu zpřísnění ochrany přírody. Ukázalo se, že v případě pěnišníku jsou to právě změny využití krajiny, které mají na jeho šíření největší vliv, následovány jsou nadmořskou výškou a průměrnou denní teplotou.
Jakou budoucnost model pěnišníku ve Walesu věští? Zdá se, že ne příliš růžovou. V současnosti je pro jeho potenciální osídlení vhodných 52 % území země. Všechny scénáře však naznačují, že do budoucna by se toto procento mělo snížit. Úbytek vhodných habitatů zaznamená zejména jižní Wales, a to z důvodu poklesu plochy jehličnatých lesů, které pěnišník preferuje. Ve Walesu totiž v posledních letech vyvstává snaha přeměnit jehličnaté lesy na původní listnaté porosty. Naproti tomu nová útočiště by pěnišníku mohl poskytnout sever země, což je dáno postupujícím oteplováním. Boží cesty (a klimatická změna) jsou však nevyzpytatelné, proto jen čas ukáže, jaký osud tento fialově kvetoucí keřík čeká…
Prof. Ing. Martin Lukáč, Ph.D. M.I. Soil Sci.
Profesor Lukáč je členem Katedry hospodářské úpravy lesů FLD, kromě toho působí také na University of Reading ve Velké Británii. Jeho výzkum se zaměřuje na možnosti zvýšení různorodosti zemědělských a lesnických hospodářských systémů s cílem trvalé udržitelnosti. Jedná se zejména o agrolesnictví, pěstování smíšených lesů a podporu biodiverzity v krajině.
Zpracovala: Dagmar Zádrapová